20 Úno

Postátnicová kocovina I – Závěrečné práce

Tak. A máme to za sebou, chtělo by se říct. Únorové státnice jsou víceméně úspěšně za námi. Více úspěšně pro zkoušející, méně úspěšné pro zkoušené. Během svých dní v komisi jsem krom spousty zajímavých odpovědí, nových, odvážných a revolučních pedagogických teoriích nashromáždil také pozoruhodná data o průběhu státnic.

Abych se s nimi nedělil jen s kolegy na ústavu, vzniká tento a příští blogový příspěvek. Tentokrát věnovaný první fázi státních závěrečných zkoušek – obhajobě diplomových prací. Data pocházejí z bakalářských státnic oboru pedagogika.

Na začátek trocha nelichotivých čísel: v naší komisi obhajovalo své práce práce celkem 11 studentů. Průměrný výsledek jejich snažení odpovídá hodnotě 2,59, což v řeči státnicové matematiky znamená hodnocení E – dostatečně. To je poměrně smutný pohled. Pouze 1 student ze všech dostal díky své obhajobě lepší z navrhovaných známek. Kde hledat příčiny tohoto stavu?

První z příčin je docela jasně rozpoznatelná z předložených posudků. Ve valné většině z nich lze nalézt formulace o „očividném časovém presu“, či „nerovnoměrném rozložení konzultací“, pro mnohé z vedoucích je „finální verze práce překvapením“. Zkrátka a dobře, time-management zřejmě nepatří k silným stránkám studentů, kteří píšou své bakalářské práce. To je z mého pohledu škoda, neboť vedoucí práce je ten, který ve svém posudku může zohlednit měkké charakteristiky vzniku práce jako „snaha autora“, „velký elán“, „počáteční obtíže“ apod. Oponent tuto možnost nemá, neboť čte až finální produkt. Nepřekvapivá rada proto zní: dělejte radost svému vedoucímu!

S prvním bodem logicky souvisí bod druhý a to je obsah práce. Častou výtkou je neprovázanost teoretické a empirické části práce: jako oponent mám často pocit, že mi někdo dal do ruky dvě knížky, svázané do jednoho díla. Jak poznáte, že je to i váš případ? Zde je neúplný výčet bodů:

  • váš výzkumný nástroj nevyplývá z teoretické části práce
  • v empirické části práce se téměř nevyskytují citace a parafráze
  • výsledky vašeho šetření neinterpretujete pomocí teoretických konceptů, či empirických zjištění z teoretické části
  • výsledkem vaší práce je, že „ono je to individuální a záleží na každém, jak se k tomu postaví“

Snad vůbec nejproblematičtější částí prací je jejich metodologická stránka. Popis metodologie je totiž stěžejní pro pochopení smyslu a cílů vaší práce. Základem by měl být standard pro psaní bakalářské práce na ÚPV, ve kterém jsou minimální nároky na tuto práci jednoznačně popsány. Není cílem bakalářské práce, abyste vyřešili největší pedagogické záhady všech dob (i když, proč ne?), ale zejména to, abyste prokázali, že umíte vytvořit a zpracovat výzkumné šetření (což mimo jiné znamená, že umíte odhadnout své schopnosti a možnosti). U obhajoby se těžko vysvětluje, že máte „pouze“ 3 rozhovory, nebo 64 respondentů…

Tento příspěvek má být o obhajobách. Aha. O těch zatím ani slovo, co? Tak teď se k tomu dostanu! Problém s obhajobou je ten, že co v práci je, to v ní prostě je. Toto není škodolibá věta znuděného člena komise, který se těší na to, až vám oznámí, že máte práci přepracovat. Toto je věta člověka, který ví, že vaše (ne)obhájená práce bude viset volně dostupná v ISu, včetně posudků, a tak se k ní dostane kdykoli a kdokoli. A pokud bude pan nebo paní Kdokoli pedagogiky znalý, měl by po přečtení práce dojít k podobným závěrům jako komise u obhajoby. Tedy: všechno, co jste zamýšleli, chtěli, o co jste se snažili a zároveň to není součástí práce, může být jen okrajová součást jejího hodnocení.

Pokud jste se dočetli až sem, gratuluji. Mnozí z vašich kolegů si na tomto portále očividně nepřečetli některé minulé příspěvky zabývající se státnicemi (nebo se jimi neinspirovali) a to je škoda. Průměrná známka E není nepříjemná jen pro studenty, ale i pro nás, vyučující. Také chceme, aby vaše výsledky byly co nejlepší. Kuchařka, jak na bakalářskou práci, neexistuje a je to dobře. Kde by potom byl prostor pro inovace a invence autora? Řádky výše by vám však mohly pomoci vyvarovat se těch největších chyb a tím udělat alespoň první část státnic příjemnější. Pro vás i pro nás 🙂

 (Poznámka redakce: Další díl tohoto článku naleznete na Postátnicová kocovina II. – Státnicové otázky)

2 thoughts on “Postátnicová kocovina I – Závěrečné práce

  1. Dobrý den,
    po přečtení článku mi znovu vyvstala myšlenka ohledně diplomových prací… Jsem absolventkou magisterské pedagogiky a možná i tak trochu ze sentimentu nad odchodem z fakulty, ale zejména pro zájem jsem začala studovat andragogiku. V té době jsem již pracovala v jedné velké firmě a tak jsem využila svou práci k vytvoření diplomové práce. Zaměřila jsem se na vzdělávání pracovníků a vytvářela jsem jim manuál. Podotýkám že tento dokument se používá ve firmě 4. rokem. Sami pracovníci byli velmi rádi a potvrdili, že jsou si více jistí a nedělají tolik chyb. Ovšem samotná tato praktická část diplomky byla prohlášena za „takové okomentované obrázky“.. Nebudu se rozepisovat, co to znamenalo vypracovávat tento materiál, že jsem musela chodit od specialisty ke specialistovi, ověřovat jejich jednotlivé definice a tak trochu se vzdělávat v technických věcech. Myslela jsem, že to byla dobře zpracovaná didaktická práce.. Asi ne.. Na samotné obhajobě nebyla přítomna ani moje vedoucí, ani oponentka.. Oponentkou mi byla tehdy doktorka, která se zabývá zejména životním prostředím.. Navrhla mi nedostatečně. Opravdu se těžce bojovalo s touto nálepkou před komisí, která mou práci neznala.. Můžu jen říct, že jsem bojovala..
    Tehdy jsem měla pocit, že pokud bych napsala zakotvenou teorii na téma smyslu života lidí v domově důchodců, tak bych udělala líp.. Tedy práci naprosto o ničem, která nemá praktického využití, ale není nad dobře udělanou zakotvenou teorii, že..
    Omlouvám se, jestli jsem někoho pobouřila, klidně dávám souhlas se smazáním komentáře.
    Každopádně ráda vzpomínám na všechny roky strávené na pedagogice a andragogice, nelituji ničeho, jen mě mrzí ten samotný závěr..

  2. Petr Sucháček

    Děkuji za podnětný komentář!

    Samozřejmě neznám Vaši práci, avšak obecně vzato: praktická využitelnost výsledků závěrečné práce je naprosto jiná kategorie, než její metodologická a vědecká úroveň.
    Závěrečné práce jsou především práce vědecké – autor prokazuje schopnost dané téma teoreticky zpracovat a prakticky zkoumat. Také bych byl moc rád, kdyby měly výzkumy praktické dopady (jako ten Váš, který pomáhá firemnímu rozvoji). Tento praktický aspekt však nemůže přehlušit vědecký rozměr práce.
    Tím se dostávám k těm zakotveným teoriím a dovolím si citovat: „práci naprosto o ničem, která nemá praktického využití, ale není nad dobře udělanou zakotvenou teorii.“ Vzhledem k výše uvedenému: Pokud je ta zakotvená teorie udělána opravdu dobře, pak máte z hlediska závěrečných prací a s trochou nadsázky naprostou pravdu.

Komentáře uzavřeny.

Přejít k navigační liště