Strhni nálepku!
Ve čtvrtek 8. 3. 2018 se v univerzitním kině Scala konalo přednáškové odpoledne, které bylo zaměřeno na problematiku stigmatizace a labelingu. Organizátorem akce byla kampaň Mind the Mind pod záštitou Ústavu psychologie a psychosomatiky LF MU. Součástí akce byla i výstava Příběhy bláznovství.
Stigmatizace může být častým důvodem, proč psychicky nemocný člověk nevyhledá odbornou pomoc. Bojí se toho, že dostane nálepku “blázen” a bude vyloučen ze společnosti. Jako pedagogové nebo pracovníci pomáhajících profesí i my můžeme mnohdy nevědomě sklouznout k používání stigmatizujících nálepek. Člověku dá někdy zabrat nějaký čas, než se naučí o druhých mluvit jako o lidech, i v případě, že je lze zkráceně označit jejich diagnózou. Často také musíme neznalým záležitosti vysvětlovat, proč se nemocní chovají tak, jak se chovají, a že za to opravdu nemohou. Uskutečněná akce a pořádající osoby i organizace si kladou za cíl informovat širokou veřejnost o problematice duševních onemocnění za účelem destigmatizace.
A co bylo na programu?
Po celé odpoledne účastníci mohli mluvit s lidmi a organizacemi, kteří se destigmatizací a péčí o duševní zdraví zabývají – MUNI, EFPSA v rámci kampaně Mind the Mind, Projekt Spolu, Café Práh, Nevypusť duši, Národní Ústav Duševního Zdraví –, jejichž zástupci ochotně odpovídali na dotazy v předsálí kina. K vidění byla i výstava Příběhy bláznovství, kterou pořádají studentky medicíny ze studentské organizace IFMSA. Tato výstava má za úkol přiblížit zdravým lidem pocity duševně nemocných a poukázat na to, že se není za co stydět, ale naopak je třeba o těchto problémech mluvit. Několik diagnóz duševního onemocnění je znázorněných grafikou od Karolíny Kryštofové a všechny tyto diagnózy jsou popsány v krátkých textech, které se snaží nemoc vystihnout.
Bipolárně afektivní porucha a Silvie Chrudinová
V hlavním sále se jako první konala beseda se Silvií Chrudinovou, která trpí bipolárně afektivní poruchou. V současné době působí jako peer konzultantka ve sdružení Práh jižní Morava, z.ú., a jako vokalistka dvou kapel ONA a LateXjesuS. Silvie se pravidelně účastní besed projektu Psychobraní a vypráví svůj poutavý příběh. Jak se u ní porucha projevila, jak probíhalo diagnostikovaní a jak se dostala až na samé dno a byla hospitalizována v psychiatrické léčebně v Černovicích. Nebojí se odpovědět na všechny položené dotazy.
Deprivanti, psychopati: hrajeme si se stigmaty a prof. PhDr. Zbyněk Vybíral
Další následovala přednáška prof. PhDr. Zbyňka Vybírala, který působí na FSS MU a LF MU, s názvem Deprivanti, psychopati: hrajeme si se stigmaty. Pan profesor se zaměřil na to, jak mají lidé obecně tendenci zapomínat na to, že i osoba s duševním onemocněním je stále člověk. Zmínil se o tomto problému i v souvislosti se svými kolegy, kteří mají občas tendenci mluvit o svých pacientech pouze pod jejich nálepkou, a on proti tomu aktivně bojuje. Přitom nedá takovou námahu namísto “neurotik” říct “pacient trpící neurotickými potížemi”. V rámci závěrečné diskuze vzešla zajímavá myšlenka, zda v případě například sociálních pracovníků nebo lékařů neslouží nálepkování zejména jako snaha o odosobnění a distancování se od příliš empatického vztahu s klienty, který může vést k rychlému syndromu vyhoření.
“Nejsi špatný člověk. Jsi dobrý člověk, kterého potkaly špatné věci.” a PhDr. Miroslav Světlák, Ph.D.
Přednáškové odpoledne uzavřel PhDr. Miroslav Světlák, Ph.D., který působí jako zástupce přednosty na Ústavu psychologie a psychosomatiky LF MU a jako dětský ambulantní psycholog na Psychiatrické klinice FN Brno. Napříč vývojovými etapami se pokusil popsat, jak je důležité již od dětství pozitivní přijetí, attachment a zrcadlení emocí pro vývoj zdravého jedince. Snažil se také vysvětlit, jak na základě prvního pohledu mnohdy hodnotíme druhé lidi a jak se naše percepce může mýlit. Dotkl se také důležitosti pravidelné supervize u psychiatrů, psychologů, lékařů a sociálních pracovníků.
Za sebe musím říci, že jsem velmi ráda, že se v poslední době konají akce, které se snaží stigmata zničit. Celé odpoledne jsem se zaujetím poslouchala probíhající přednášky. Souhlasím, že slova jako “divný”, “blázen”, “hysterka” bychom nejlépe měli všichni vyškrtnout ze svého slovníku. Stejně jako s vyvrknutým kotníkem jdeme k lékaři, i s psychickými problémy by se neměl člověk stydět vyhledat odbornou pomoc. Požádat o ni není slabost. A co vy? Znáte někoho s duševními problémy osobně? Vnímáte ho stále jako člověka, který je pouze ve špatné situaci? Vyhnout se stigmatizaci a nálepkování je pravděpodobně mnohem snazší, pokud známe příběh dotyčného z více stran a snažíme se do něj vcítit.
Pokud vás zajímá problematika duševních onemocnění a destigmatizace, můžete navštívit následující odkazy: