IKZP – Odrazový můstek k sebepoznání a rozvoji

“Nasaď si tuhle anténu na hlavu a jdi popřát čerstvému otci v nejbližší obci!”

Právě takto se dá parafrázovat jeden z úkolů, který čekal mě a další účastníky Kurzu, který nás dovedl k nečekaným zkušenostem. 

V polovině října se v rámci Celoživotního Vzdělávání uskutečnil Instruktorský kurz zážitkové pedagogiky, pořádaný Akademickým centrem osobnostního rozvoje (ACOR). To patří ke špičce v oboru reflektivně zkušenostního učení, a proto jsem byl ve velkém očekávání, co si pro nás lektoři připravili. Po pětidenní zkušenosti musím přiznat, že očekávání byla nejen naplněna, ale mnohdy také překonána.

Kurz měl původně začínat setkáním účastníků týden před akcí, avšak z důvodu několika absencí organizátoři museli pružně reagovat na situaci a lehce pozměnit program. S ostatními účastníky jsme se tedy poprvé setkali až na Hlavním nádraží v Brně, o odkud jsme společně vyrazili do obce Rožná na Vysočině. Tam nás čekal první úkol – najít a naladit rádio. To nás poté za vysílání stanice Rožni provázelo celou pěší túru do penzionu Podmitrov. Byla to skvělá příležitost poznat ostatní hlouběji a získat mezi nimi pocit bezpečí a důvěry. V zájmově i věkově pestré skupině jsem naštěstí měl několik spolužáků a kamarádů, více než třetina z celkového počtu patnácti účastníků bylo z ÚPV.

Nemá moc smysl zde popisovat jednotlivé aktivity a procesy, kterými jsme procházeli, protože by to zabralo spoustu času, a zároveň by se mi jen stěží podařilo přenést silnou osobní zkušenost. Zaměřím se radši na přínosy či potenciál, které v sobě části kurzu skýtaly.

Již od úvodního dotazníku a informačního videa jsme byli seznamováni s příběhem spisovatelky Doroty Kalleové. Na jejím příkladě jsem měl možnost prozkoumat vlastní identitu (a jak je vázána na naše domácí prostředí – venkov/město), porozumět rozličným rolím a pracovat v týmu, překonat strach a najít cestu za hranici komfortu, srovnat si životní hodnoty a priority. Také jsem v jednodenní „bojovce“ mohl zkusit identitu cizí, která mi umožnila udělat anonymně dobrý skutek nebo fórek, na který si v běžném životě někdy netroufnu.

Další vrstvou bylo osvojování si schopností či metod – během kurzu jsme mimo jiné: malovali a kreslili, psali úryvek knihy, točili reportážní videa, probrali teorii týmových rolí a zjistili, která z nich nám sedí nejvíc. Pro zájemce byla k dispozici herna s hlavolamy, volného času k jejich řešení však moc nebylo. Tím se dostáváme k velké intenzitě, se kterou jsme se jako účastníci museli vyrovnat.

Kurz byl velmi intenzivní jak z hlediska programu (přibližně 10 minutové přestávky byly časté), tak z hlediska osobních prožitků. Emoce vyvrcholily poslední večer před odjezdem, kdy jsme měli možnost si navzájem napsat pár hezkých vět.

Součást každého dne byla dopolední reflexe, ohlédnutí za událostmi posledního dne a možnost sdílet svoje prožitky nebo si vyjasnit některé aktivity. Tato diskuze se snad vždy protáhla, jednak proto, že jsme měli během dne málo prostoru mimo program, jednak proto, že jsme sklouzávali k metodickým otázkám. Na ty byla vyhrazena poslední část kurzu, metodické setkání, ve kterém nám organizátoři v rámci možností odkryli své karty a nabídli vysvětlení mnohým částem kurzu. Na tomto setkání se také kurz uzavřel a kdo úspěšně prošel všemi částmi si i odnesl certifikát, potvrzující jeho nově nabyté zkušenosti.

Abych nezůstal jen u svého pohledu, poprosil jsem některé ze zúčastněných o vyjádření:

“Kurz mi pomohl mj. poukázáním na možná úskalí vedení technik a především následných reflexí,” odpověděla účastnice Jana, na otázku co konkrétně jí přinesla účast. I kamarád Radek  přesvědčeně praví: “IKZP mě nakopl k rozjetí činnosti na svém snu. A ambice pořádat podobný kurz rozhodně mám.”

I Jany jsem se zeptal, zda plánuje vlastní zážitkově vzdělávací program: “Uvědomila jsem si, že je třeba stále myslet na to, jak je příprava i realizace složitá, i když výsledek může působit jednoduše a přirozeně. Nakoplo mě to k dalšímu studiu a získávání zkušeností a informací v oblasti lektorství. IKZP mi ukázal, jak moc záleží kvalita na dotažení detailů,” vysvětluje studentka magisterského studia andragogiky.

Za sebe také hodnotím Instruktorský kurz zážitkové pedagogiky velmi přínosně, jak z pohledu účastníka, tak z pohledu budoucího instruktora podobných akcí. Vřele ho doporučuji vám, čtenářům a studentům ÚPV, protože až se vás někdo příště zeptá “V co věříš?”, budete znát odpověď!