Recenze: Ochutnejte tacitní znalosti studentů učitelství

Na začátku tohoto roku se kolektivu autorů z PdF MU (V. Švec, J. Nehyba, P. Svojanovský et al.) podařilo úspěšně uvařit novou knihu Studenti učitelství mezi tacitními a explicitními znalostmi, která přináší pohled na praxe budoucích učitelů a na jejich vnímání toho, co se při výuce děje. Stačilo přitom do výzkumného hrnce nasypat jen hrst hloubkových rozhovorů, dopředu naložených v čistém jazyce, celou směs okořenit špetkou metaforického porozumění a vznikla publikace tak dobrá, že si po její konzumaci budete chtít ještě přidat.

Abyste měli lepší představu, jakou krmi můžete čekat, mluvme nyní trochu více k věci – kniha přináší poměrně komplexní náhled na problematiku tacitních* a explicitních znalostí, na úlohu metafor při jejich zjišťování a nechybí ani podrobný přehled toho, jak při výzkumu uplatnit čistý jazyk. Na těchto základech jsou pak vytvořeny jednotlivé studie, které na konkrétních případech ukazují, jak se u studentů učitelství může lišit pojetí výuky, jak se mohou utvářet tacitní znalosti či jak jsou tyto znalosti sdílené s jejich vedoucími – tedy již zkušenými pedagogy.

Situace, které si nenaplánujete

Podívejme se detailněji alespoň na jednu studii, vztahující se k neočekávaným situacím (v knize je prezentována v deváté kapitole). Studenti učitelství se dle jejích výsledků střetávají s neočekávanými situacemi poměrně často a většinou je vnímají jako nepříjemné – protože ve své konkrétní podobě jsou velmi rozmanité a nelze se na ně nijak připravit. Narušují jejich plán výuky a v mnoha případech jsou tak nazývány jako „zaseknutí“ hodiny.

Studenti si však explicitně uvědomují přítomnost jen některých (pro ně důležitých) aspektů, které tyto situace doprovází. V celé šíři se problematika neočekávaných situací zjevuje až díky tomuto výzkumu a pro dané studenty je tedy zatím spíše otázkou tacitnosti. Není se ovšem čemu divit, ve většině případů se totiž dostávají do neočekávaných situací, které zabírají jen velmi malý časový úsek, a musí se velmi rychle rozhodnout, jak s nimi naložit, takže na detailní rozbor situace není čas.

A jak se praktikující studenti za daných okolností zachovají? Pro zajímavost uveďme čtyři typy strategíí, kterými podle autorů neočekávané situace řeší:

1. přenesou se přes problémy a navrátí se k původnímu plánovanému plynutí hodiny
2. zareagují spontánně a bezprostředně (tento typ reakce je v knize nazýván také jako „útok“, nicméně nepředstavujte si nějaké bitevní scény…)
3. ustoupí a hledají oporu v autoritě
4. přetrpí situaci s tím, že zahájí jinou, méně náročnou aktivitu, která vyplní zbývající čas

Je ovšem nutné dodat, že se nejedná o neměnnou typologii, která je pevně daná. Stejně jako u typologie samotných neočekávaných situací, o nichž se v knize můžete dočíst, totiž nejde o postižení „objektivní reality“, ale (jak sami autoři uvádějí) pouze o interpretaci zkušenosti několika studentů učitelství.

To hlavní: přesah do praxe

K čemu jsou tedy všechny jejich poznatky dobré? V čem tkví ta výborná chuť nové publikace, o níž jsem se zmiňovala na začátku? Předně se jedná o ukázku inovativního způsobu, jakým lze provádět výzkum na poli pedagogických věd. Pokud vím, například čistý jazyk není zrovna metoda, která by se v českém pedagogickém výzkumu často využívala – ačkoli skýtá nečekané možnosti a díky ní (a dalším specifickým charakteristikám výzkumu) se můžeme dostat pod povrch dané problematiky. Jinak řečeno – díky zkoumání tacitních znalostí můžeme poznat podstatu jednání studentů učitelství během jejich praxí a na základě kvalitních reflexí a sebereflexí se může zvýšit úroveň komunikace mezi zkušenými a začínajícími učiteli. Stejně tak se ovšem může zlepšit uvažování samotných studentů nad jejich výukou a nad problémy s tím spojenými. Vrátíme-li se k neočekávaným situacím, jejich rozvinutá reflexe například může praktikantům pomoci při jejich zvládání.

A tak se tato knižní delikatesa může stát předkrmem pro zkvalitnění příprav budoucích učitelů. Doporučuji ji tudíž zařadit do svého čtenářského jídelníčku. I když ji třeba nesníte celou najednou, jakmile se jednou zakousnete, nebudete litovat.

Takže dobrou chuť!

P.S. Pokud máte pocit, že je vám téma trochu povědomé, je to možná proto, že jsme zde již na jednu dílčí studii poukazovali – vyšla v časopise Studia paedagogika a naši recenzi si můžete přečíst zde. V návaznosti na toto téma jsme vydali také článek o čistém jazyce (viz zde).