Ozvěny týdne vědy - část I

Máme za sebou akci s názvem Týden vědy, a protože to byla dle mého názoru akce mimořádně vydařená, bylo by škoda, kdyby se její obsah nešířil i jinou cestou. Navíc jsem byl upozorněn některými spolužáky, že se akce nemohli zúčastnit a chtěli po mně informace, tak je zde najdou snad všichni a souhrně. Předem je třeba říci, že každý z příspěvků se zabýval pouze částí většího výzkumného celku a většina z těchto výzkumů na své dokončení teprve čeká.
Úvod obstarala prof. Rabušicová, která se také jako první ujala slova, neboť první příspěvek byl právě její. Lépe řečeno obstarala širší uvedení do výzkumu, který realizuje společně s Mgr. Kamanovou a Mgr. Pevnou. a který nese název Mezigenerační učení v rodině očima tří generací. Výzkum byl proveden dotazníkovou metodou a byl vyplněn 300 respondenty. Jak název napovídá, jednalo se o respondenty rozdělené podle věku a postavení v rodině do tří generací. Přednáška se týkala zejména toho co a jak se lidé učí v rodině. Z dotazníků vyplývá, že nejčastěji (62%) probíhá sociální učení (postoje, hodnoty) a to směrem od starších k mladším. Velmi zajímavé je také hodnocení generace prarodičů u dvou výroků: a) 82% z nich věří, že se od nich vnuci hodně naučili a b) 96% z nich souhlasí, že se oni hodně naučili od svých vnoučat. Tato vysoká čísla celkově korespondují s vnímáním svého rodinného prostředí, které generace prarodičů vnímá nejpozitivněji ze všech. Celé šetření se v současné době doplňuje o kvalitativní sondu. Kdo se chce dozvědět  více, toho odkazuji na dva články v časopise Studia paedagogica, které vyšly v průběhu výzkumu.
Jako druhá přišla na řadu doc. Lazarová, která představila část výzkumu realizovaného na FSpS. Sama přednášku nazvala jako Vztahové proměny očima učitelů 50+. Velmi zajímavé bylo, že nejvíce diskutovaným tématem přednášky byla etická rovina celého výzkumu. Celkově by se dalo mluvit o neochotě učitelů zmíněné věkové kategorie stát se cílem nějakého zkoumání. Důvody pro to byly různé - od názoru vyjádřeného větou: "Učitel po padesátce není žádná speciální kategorie, která by si zasloužila pozornost." Až po vyjádření typu: "Námi už se nezabývejte, to už nemá cenu, spíše se věnujte těm mladším." Nakonec se tedy dotazníkového šetření zúčastnilo 173 učitelů (80% žen), kteří sami projevili zájem. Z vyhodnocení vyplývá, že učitelé velmi málo uváděli nějaké změny ve vztahu k rodičům, kolegům či vedení. Jedinou kategorií, u které byli  učitelé ochotni proměnu vztahu uznat aspoň z části, byly žáci. Ředitelé byli ve výsledku více vyhranění (u učitelů 50+ viděli větší změny u více kategorií). Také u tohoto výzkumu se nyní provádí kvalitativní sonda.
Na závěr ranního bloku došla dvojice dr. Novotný a dr. Sedláček. I oni představili svůj současný výzkumný projekt - Vedení procesů organizačního učení ve škole. Jedná se o tříletou práci, která je rozdělena do tří fází. Momentálně probíhá ta první (vytyčení pole působnosti v mezinárodním a českém kontextu). Jedná se o teoretické vymezení tématu a tato dvojice nám názorně ukázala, že ne vždy je všechno bezproblémové a pohodové (jak se to často zdá při prezentaci výsledků výzkumu nebo čtení výzkumné zprávy). Jedná se totiž o vymezení samotného pojmu organizační učení. Určili si 9 definičních znaků, aby věděli, co na školách vlastně sledovat. Po jejich prezentaci řekl dr. Sedláček: "Nejspíš to nezvládnem." Dr. Novotný oponoval slovy: "Myslím, že jsme blízko." Tak vyberte si. Ve vzájemné spontánní diskuzi oba předložili závažné argumenty, proč zastávají svá stanoviska. Student seděl, bavil se a zároveň si uvědomoval, že jeho vlastní výzkumná nejistota není ničím výjimečným. Takže pokud se výzkumný tým prokouše první fází, čeká na ni kvalitativní šetření pomocí případových studií, ze kterých ideálně vyabstrahuje významné faktory organizačního učení, které poté bude zjišťovat kvantitativním šetření na reprezentativním vzorku.
Tím končil dopolední blok a končí i můj první příspěvek blog. Pokud se vám bude líbit, zpracuji pro vás i ostatní části Týdne vědy :)