Pedagog – vzor dítěti

Zdravím všechny, ráda bych vám také přispěla svým článkem. Studuji prvním rokem obor Předškolní a mimoškolní pedagogika na Střední pedagogické škole v Brně. Stejně jako všichni v ročníku, i já jsem absolvovala týdenní pedagogickou praxi. Ráda bych se s vámi podělila o mé poznatky a zkušenosti.

Praxe se konala ve školní družině, pracovali jsme tedy s dětmi od první do páté třídy. Naštěstí jsem byla ve skvělé skupině a bylo mi přiřazeno oddělení pod vedením naprosto výborné paní vychovatelky. Děti nás přijaly takřka okamžitě. Začali jsme s nimi tvořit různé výrobky, které je velmi bavily. Postupem času jsme se všichni otrkali a byl z nás výborně sehraný kolektiv. Děti nás poslouchaly a vnímaly všechna naše slova. V průběhu praxe jsem začala chápat, jak moc důležité je vyslyšet a snažit se pochopit potřeby dětí. Musíte jim naslouchat, věnovat jim svoji pozornost a mluvit s nimi, smát se jejich dětským žertíkům a hrát jejich oblíbené hry. Děti milují, když se do jejich her zapojují i učitelky. Pouze, když s dětmi komunikujete a pracujete, si je získáte a dáte jim dobrý základ.

Když jsem chodila do školky já, měli jsme snad tu nejhorší paní učitelku. Nikdy si s námi nehrála, nečetla nám pohádky, vyráběli jsme něco tak jednou do týdne, nebyl nad námi v podstatě žádný dozor a neměli jsme žádnou řízenou činnost. Učitelka seděla za stolkem, popíjela kávu a my děti jsme si musely vystačit samy. S dětmi (námi) v této školce, v této třídě se vůbec nepracovalo. A přesně tak, jak se vy sami chováte – tak se budou chovat i děti, které jsou vám svěřené. Z této školky vylezly děti, které se neuměly učit, neměly vztah k přírodě, neměly vztah takřka k ničemu, byly neskutečně líné. Ta část, která na tom byla líp, včetně mě, vyvázla s tím, že na základní škole měla špatné známky a postupně se vylepšovala, druhá část, které se nevylepšila, se stala v dospívání dokonce drogově závislými, nebo grázly i zločinci. Myslím, že právě ve školce se dává ten největší základ do života, právě tam musíte s těmi dětmi nejvíc pracovat a neustále je něco učit a vzbuzovat jejich zájem, aby nezlenivěly. Jestliže pedagogové budou líní, neochotní a zlí, budou líné, neochotné a zlé i děti, které učí. Pedagog musí jít vzorem pro dítě jemu svěřené. Děti dělají to, co vidí u dospělých. Takzvaně se opičí, proto k této práci musí učitel přistupovat nesmírně zodpovědně, aby dítě nepochytilo žádný z jeho špatných návyků.

Přesně to stejné jsem viděla právě i na praxi v družince. Když jsme si obcházeli jednotlivá oddělení, mohli jsme vidět, že se děti chovají přesně tak, jako učitelka/vychovatelka. Oddělení, ve kterém se s dětmi vůbec nepracovalo, nekomunikovalo, nehrály se žádné hry a paní vychovatelka seděla za stolkem a dělala si svoje, tam byly děti protivné, znuděné, líné a neochotné dělat jakoukoli kolektivní práci s ostatními. Kdežto například v našem oddělení, kde se neustále něco vyrábělo, něco se hrálo, paní vychovatelka byla milá a v pohodě a naprosto chápala dětské potřeby, tam takové byly i svěřené děti – milé, pracovité, hravé, vtipné a ochotné.

Poslední den praxe jsme s dětmi dělali takzvanou zpětnou vazbu. Děti se posadily do kroužku a každý nám řekl, jak se mu tam s námi líbilo, co ho nejvíce bavilo a co by chtěl třeba vylepšit. Děti nám mohly svobodně vyjádřit svůj názor a my jsme je vyslechli a o všem jsme diskutovali. Bylo to skvělé. Všem se to líbilo a u dětí jsme celý týden bodovali.

Na závěr bych ráda dodala, že jsem se na této praxi naučila mnoho. Především to, o čem celou dobu píši – to, jak je důležité, abychom šli dětem vzorem. Každý, kdo chce učit nebo vychovávat v nějakém školském nebo mimoškolním zařízení, by si měl zapamatovat, že se děti budou chovat tak, jak přesně se chová on sám. Doufám, že vám moje poznatky něco daly. Tak good luck všem, kteří chtějí pracovat s dětmi, je to zodpovědnost! Myslete na to, máte v rukou něčí život!