Studentský sedmnáctý

V současném rušném světě dost často zapomínáme na to, že věci jako svoboda a demokracie nejsou bohužel samozřejmostí. Ale naštěstí nám z kalendářních dat nevymizela ta důležitá, jako 17. listopad. Den, kdy si připomínáme odvahu lidí, kteří, stejně jako my nyní, byli studenty. Měli ideály a odhodlání, a to v časech, které nebyly lehké. Dnes máme obrovskou výhodu, že žádné podobné totalitní nadvlády, zločiny proti lidskosti nebo protesty za svobodu zažívat nemusíme. Což by nás mělo minimálně přivádět k tomu, že sice nemůžeme doslova pochopit události minulé, ale můžeme si uvědomovat, čeho je správné si vážit a čeho se vyvarovat.

Také v Brně se připomínalo, a to na náměstí Svobody a v Univerzitním kině Scala. Se studentkami Sociální pedagogiky a poradenství jsme zhlédli film o JUDr. Miladě Horákové, která byla a je velkým příkladem pro lidi, kterým nejsou lhostejná témata jako rovnoprávnost nebo sociální péče, zabezpečení atd. Jako studentka Sociální pedagogiky mohu říci, že mě tento snímek jen utvrdil v tom, že to, co děláme, má smysl, a v dnešní nestabilní politické době je nezbytné nacházet lidi takového charakteru, jako byla Milada Horáková.

Poté jsme se přemístili na náměstí Svobody, kde jsme si poslechli řeč rektora Masarykovy univerzity doc. PhDr. Mikuláše Beka, Ph.D., Davida Kollera a dalších.  I přes nepřízeň počasí jsme vyšli směrem k filozofické fakultě, kde jsme náš průvod ukončili. Není lehké neustále poslouchat věci, které jsme nezažili, neviděli nebo si je nepamatujeme. Ale jednu věc udělat můžeme, mít oči stále otevřené. Pokud se budeme kolem sebe rozhlížet opravdu pozorně, možná uvidíme věci, které jsou stále živým důkazem toho, že to, co se odehrálo před naší generací, nebylo tím, čemu dnes říkáme svoboda.

Pevně věřím, že příští rok se k nám jako studenti připojíte také. Protože ať chceme nebo ne, pokud by se neodehrál 17. listopad 1989, dost možná bychom jako studenti Ústavu pedagogických věd studovali úplně jinak nebo nestudovali vůbec.