Zpátky do školy!!!

Snad proto, že poslední dva články zde byly opět z toho vážnějšího soudku, snad proto, že mne nic jiného nenapadlo, když od samotného duchovního otce webu přišel pokyn k dalšímu psaní, přidám tento příspěvek…

Na začátek si přiznejme jednu věc. Jakkoli se vědci z našich oborů snaží, jakkoli se snaží i mnozí učitelé a jakkoli by si to všichni přáli, škola není pro děti právě nejoblíbenějším místem. Není nutno brát to jako výčitku či naříkání, je to prostě zkušeností ověřený fakt.
Možná by zde stála za zmínku malá odbočka. O prázdninách jsem byl svědkem menší konference ohledně zavádění nového předmětu “Filmová výchova” do vzdělávacích osnov. Z pozorování mohu potvrdit jen to, co ukázal již Jára Cimrman. Z čím vyšší pozice člověk mluví (a blíže má k rozhodování), tím dále je od reality a ochoty ke změnám. Již netrpím iluzí, že by se vztah dětí ke škole mohl časem výrazně zlepšit:)
Přesto, jakkoli děti školu, často až bytostně,… nemají rády, přibližně devět z dvanácti měsíců tuto instituci díky darům Marie Terezie poslušně navštěvují.

K čemu tím mířím je, že je nutné uvědomit si jak důležité jsou pro děti prázdniny. Možná to zde bude znít jako rouhání, ale sám jsem protrpěl mnoho hodin čekáním právě na toto “roční období”. Pravdou je, že ještě i dnes mám na některých hodinách podobné zaječí úmysly:) S mým datem narození, 1. září, nepatřily mimochodem ani narozeninové dárky k nejmilejším.

A nyní k věci. Pokusíte-li se vžít do situace školou povinného dítěte, řekněte mi, jakou emoci ve vás vzbudí, když už od 1. srpna potkáváte v obchodech podobné radostné nápisy:

K fotce už mi zbývá jen poznamenat, že ze solidarity ke všem dětem mám silné nutkání nakupovat raději v Tescu. Snímek je sice pořízen v jejich prodějně, ovšem z novinářského hlediska je mi velice líto, že jsem neměl cestu do Alberťáckého hypermarketu, poněvadž tam teprve vědí jak zkazit dětem prázdniny:D

A obligátní dotaz, jak jste jako školou povinní prožívali prázdninová nakupování vy? Ke srovnání pokroku doby bych uvítal reakci i od některého z našich vyučujících…

archiv, autor: Jan Tomášek