Jak se nenechat obelhat statistikou
Recenze na knihu D. Huffa – Jak lhát se statistikou
Tuto knihu by si měl přečíst každý. To je poselství celé této krátké zprávy. Aby to bylo fér, prozradím vám, proč je důležité tuto knihu číst (a některé její časti vůbec ne). Pro hlubší představu pak šáhněte po recenzi Michala Kašpárka.
Věřím, že se shodneme, že kritické myšlení je dnes základní a přesto velmi vzácnou dovedností. K tomu, abychom uměli kriticky myslet, je potřeba mít alespoň základní všeobecný rozhled. Dobrá zpráva je, že k tomu, abychom odhalili běžné statistické manipulace a nepodařená tvrzení, nemusíme být excelentní matematikové, ani nevadí, že jsme Analýzou kvantitativních dat v navazujícím studiu prolezli s odřenýma ušima.
Není vše, tak, jak to na první pohled vypadá. To je poselství celé této krátké knížky. Uvědomujme si kontext zprávy, kterou čteme. Kdo ji vydal, za jakým účelem, proč vybral právě tato data, jak je získal? Stačí, aby nám v rychlosti probleskly hlavou tyto otázky, a nemusíme být žádní géniové, abychom načapali na švestkách podvodníky nebo diletanty, kteří si myslí, že nás utahají na vařené nudli. V dnešním světě informačního přebytku a chaosu je tato útlá knížka přesně tou příručkou, která nám může pomoci otevřít oči při přehrabování se ve změti polopravd, reklam, zmanipulovaných zpráv i nezamýšlených blbostí.
Další pozitivní zpráva nakonec: Kniha je ještě kratší, než se na první pohled zdá. Vřele totiž doporučuji přeskočit veškeré poznámky, které kniha přibrala při svém českém vydání. Nejen, že vám při čtení pokazí atmosféru, kterou Darrell Huff před šedesáti lety navodil svým lehkým tónem, ale také jsou tyto komentáře občas dost mimo. A zapomeňte na to, že většinou mimo nejsou a prostě jen hlouběji dovysvětlují původní text. To totiž nepotřebujete. Původní text je natolik přínosný bez jakýchkoli dalších vysvětlivek, že ty vám místo nabízené pomoci jen zamotají hlavu. Pak je tady riziko, že nepoznáte, kdy poznámky jsou skutečně mimo, i když si občas s původním textem přímo protiřečí (a u závěrečných slov se po pochopení knihy od srdce zasmějete). Ale ten trapas s deduktivními metodami Sherlocka Holmese autorce komentářů prostě neodpustíte, protože vtip, který tkví v tom, že mistr dedukce Sherlock Holmes postupoval induktivně, zná minimálně po prvních deseti minutách Kvantitativního výzkumu s doktorem Sedláčkem opravdu každý.
Zdroj
Huff, D. (2013). Jak lhát se statistikou. Praha: Brána.
(dostupná v knihovně ESF)