Reportáž: 3 témata z konference České asociace orální historie

Ve dnech 15. a 16. února 2017 se konala V. mezinárodní konference COHA, kterou pořádal Ústav pedagogických věd společně s Českou asociací orální historie a Moravským zemským muzeem.
Konference měla natolik nabitý program, že není v silách tohoto článku představit vám všechna témata, která v jednotlivých sekcích (bylo jich hned několik paralelních) zazněla. Vybrali jsme tedy pro vás 3 nejzajímavější, o kterých krátce poreferujeme.
Téma 1: Učitelé základních škol v období pražského jara a počátku normalizace
První téma, které jsme pro vás vybrali, je z dílny kolegů z ÚPV. Jiří Zounek, Michal Šimáně a Dana Knotová si dali za cíl popsat a vysvětlit, jak se projevily události pražského jara na školách i v práci učitelů; a také jakým způsobem prosazoval komunistický režim prostřednictvím učitelů svou moc v době nástupu normalizace. Z prezentace výsledků jsme se tak mohli dozvědět například to, jak bylo nakládáno s učiteli, kteří souhlasili s uvolněním před srpnem 68 (často se jednalo o finanční sankce), nebo jak probíhalo následné utužení ideologie prostřednictvím změn ve vyučování a vzdělávání učitelů.
Pokud by vás toto téma zajímalo více, již brzy se o něm můžete dočíst v této knize nebo v tomto článku.
Téma 2: Tetování jako stigma v Československu v období normalizace
Kateřina Chlebecová se ve svém příspěvku také věnovala období normalizace, ale její narátoři nebyli z oblasti školství jako v příspěvku výše. Zachytila totiž výpovědi lidí, jejichž vyprávění jsou provázaná s tetováním. Vzhledem k tomu, že rozmanitost narátorů byla velká, dozvěděli jsme se například, že s nimi autorka vedla rozhovory na zajímavých místech – nechyběly například veřejné toalety v metru, nebo vězení. Kromě zajímavých příběhů narátorů se příspěvek věnoval i tomu, že mít tetování v době normalizace bylo vnímáno jako něco špatného. Zkrátka ten, kdo měl v té době tetování, byl dle názoru většinové společnosti zajisté ve vězení nebo na okraji společnosti.
Téma 3: Marginalizované vzpomínky jako školní historický pramen
Ve středečním odpoledni měl svoji prezentaci i pracovník Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) Jaroslav Najbert , který je však zároveň učitelem na pražském gymnáziu Přírodní škola. Jako učitel hojně využívá metodu orální historie ve své výuce, zdůrazňoval však důležitost kritické reflexe výpovědí narátorů. Jeho příspěvek uvádí příklad studentky, která ač dostala rozdílné pohledy na období kolektivizace od dvou generací svých předků, upřednostnila pouze jeden, který zapadá do dominantní společenské interpretace historie. To vyvolává obavy o nenávratnou ztrátu historického materiálu, kterou se zaměření pouze na hlasy perzekuovaných v minulém režimu může stát.
A jaké téma zaujalo na konferenci vás? Neváhejte se s námi podělit o dojmy v komentářích! 🙂