Dne 30. řijna 2014 se ve Sněmovním sále Nové radnice v Brně konala mezinárodní konference s názvem Domácí násilí v kontextu rodiny a práce. Tato událost byla pomyslným ukončením programu, který realizovala obecně prospěšná společnost Spondea (Krizové a Intervenční centrum). Program se věnoval osobám, které pochází z rodin s výskytem domácího násilí, a usnadňoval jim vstup na trh práce. Neodmyslitelnou součástí programu byla komunikace s ostatními zeměmi Evropské unie, stejně jako spolupráce s Ústavem pedagogických věd Masarykovy univerzity.

Mezinárodní konferenci zahájila v 9 hodin ředitelka Spondey Dagmar Úlehlová, která zároveň představila celý projekt. Zazněly tři základní oblasti, kterým se projekt věnuje – podpoře osob ohrožených domácím násilím na trhu práce, práce s celým rodinným systémem a rozvoj interdisciplinární spolupráce.

Na úvod paní ředitelky navázala psycholožka Martina Kotková, která představila způsoby práce s dětmi, které byly svědky domácího násilí. Mezi osvědčené techniky, jak s dítětem pracovat, patří právo dítěte říci: “O tom se nechci bavit.” Děti na tento přístup nejsou zvyklé, proto na něj dobře reagují a snáze si vybudují k psychologovi důvěru. V příspěvku dále zaznělo několik kazuistik. Děti například měly velkou potřebu pocitu bezpečí, což se promítalo i do jejich chování při hrách – třeba při stavění pevnosti z lega se snažily vybudovat neobvykle silné zdi, případně při vyprávění svého “příběhu” ventilovaly svoje emoce do plyšáka (předváděly, jak plyšáka škrtí, dávaly mu rány – po vzoru násilí, které viděly doma).

Konference se aktivně zúčastnili i zahraniční hosté – vystoupily Nicola Sharp (z organizace Surviving Economic Abuse a Gudrun Burket  (z Peabody Housing), obě z Velké Británie. Ve svoji prezentaci mluvily o tom, že pro osoby ohrožené domácím násilím má speciální význam zaměstnání – nabízí sociální oporu a je zdrojem financí. Ohrožené osoby se často bojí na pracovišti o své situaci zmínit, protože se bojí, že budou odsuzovány, případně z práce vyhozeny. Je proto velice důležité, aby zaměstnavatelé byli o problematice domácího násilí informováni a aby věděli, jak se v takových situacích zachovat.

Po přestávce vystoupily se svým příspěvkem Dana Knotová a Bohumíra Lazarová z ÚPV. Prezentovaly výsledky kvalitativního šetření, které se věnovalo názorům pracovníků intervenčních center –  Spondey v Brně a Psychocentra v Jihlavě. Z prezentace jsme se například dozvěděli, že pro efektnější pomoc obětem domácího násilí je zapotřebí větší spolupráce neziskových organizací, případně zapojení komunity do procesu řešení domácího násilí.

Jako další přednášely Ineke de Blieck a Ingrid Nehmelman z Moviery v Nizozemí. Byla představena obrázková kniha pro děti Kamil: Zelený chameleon. Příběh malého chameleona je určen dětem, které byly svědky hádek a násilí mezi rodiči, jsou zde popsány jeho pocity, i jaké má chování rodičů pro Kamila důsledky. V druhé části si odborné publikum mohlo vyzkoušet relaxační metody používané v azylových domech při práci s klientkami, které prožily domácí násilí. Tato relaxační metoda spočívala ve vytvoření vlastního místečka v koutku mysli, kam se člověk může uchýlit, aby mu bylo hezky (člověk si představí například rozkvetlou louku, zrelaxuje se a poté se vrátí uklidněn do reality).

Z SOS centra Diakonie ČCE v Praze přijeli se svojí prezentací Josef Hrubý a Anna Wackermennová. Oba se věnují práci s násilnými osobami, které se dopouští domácího násilí, a věří, že má tato práce smysl. V jejich příspěvku mj. zaznělo, že násilné osoby mají strach – že je ostatní opustí, chtějí si vztahy udržet. “Spadnutí” do koloběhu násilí je také snazší při únavě a přepracování násilné osoby. Díky skupinovým terapiím se však násilná osoba může ze začarovaného kruhu postupně dostat – skupina často daného člověka sama usměrní, dokáže mu i “vynadat” za jeho chování. Všichni účastníci si prochází podobnými situacemi a proto se dokážou pochopit často lépe než psychologové.

Se svými prezentacemi vystoupili například i Zdeněk Trávníček (o práci s násilnou osobou a interdisciplinární spolupráci), nebo Lina Liegyté z Litvy (o krizovém centru pro ženy v Kaunasu). Celá konference se nesla v přátelském a pozitivním duchu i přes to, že se věnovala závažné a negativní problematice domácího násilí.

Kristýna Havlíková