ICT v životě studenta I – od historického exkurzu po domněnky

Článek vychází z projektu pro předmět ICT ve vzdělávání I, nejedná se tedy o typický článek (zdali takový vůbec existuje). Kvůli jeho délce bude rozdělen do dvou částí, z nichž ta první si klade za cíl přimět čtenáře zauvažovat nad pojmem ICT a jeho zkušeností s implementací technologií do vzdělání.

Výsledkem by pak mohl být velmi vítaný komentář, který by třeba ukázal, že vše není tak černé, jak se některým může zdát. Druhá část článku bude praktičtěji zaměřená s cílem rozšířit obzory řadou šikovných aplikací využitelných při studiu. 

Při seznamování s tématem jsem se dočetl, že technologie přetvářely podobu vzdělávání včera, dělají tak dnes a jinak tomu nebude ani zítra. Na toto tvrzení je možno nahlížet několika pohledy.

Z počátku se to může jevit jako poněkud odvážné, poněvadž technologie jako takové dosavadní styl výuky a vzdělávání přes četné vizionářské výroky příliš neovlivnily, tedy vyjma prvního velkého vynálezu uplatnitelného ve vzdělávání – knihtisku, na který je možno nahlížet jako na největší zásah do zpřístupnění informací. O několik století později přišla celá řada dalších vynálezů, u nichž se předpokládalo, že změní způsob, jakým se vyučuje. Například Thomas Alva Edison s rozvojem promítací techniky v roce 1913 prohlásil toto: „Knihy budou brzy ve veřejném školství zastaralé… náš (americký) školní systém bude během deseti let změněn.“ (volně přeloženo z Books Will Soon Be Obsolete in the Schools, 2012). Tato ukázka se může zdát úsměvná, ale podobné výzvy stály snad u každého nového média. Jak je dnes však vidno, rozhlasu, gramofonu, televizi a ani videu se situace nepodařila změnit. U prvních počítačů tomu nebylo jinak (Brdička, 2003).

Skok nastal až v 80. letech, kdy nastupující úspěch IT podnítil zrychlení rozvoje hardwaru a softwaru (Vliv nových technologií a inovací na rozvoj vzdělávání dospělých, 2014). V té době (ačkoli u některých nadšenců bychom ji mohli vystopovat dříve) vznikla také další poměrně úsměvná představa, že počítače mohou nahradit i učitele. Avšak nevyvedená praxe projevující se nanejvýš zjištěním, že podvádět je na těchto platformách velmi snadné, úspěch opět nesklidila. Například Jane L. David, expertka na zavádění IT do školství (in Brdička, 2003) vidí nezdar snahy z 80. let v nesprávné implementaci. Tvrdí, že technologiemi se školy snažili maximalizovat výkon ve sférách toho, co již činili, místo aby přemýšleli, jak by technologie mohly školu změnit.

Na přelomu 80. a 90. lech se Timothy John Berners-Lee společně s Robertem Cailliauem zapsali do dějin vynálezem internetu, jakého známe dnes. Web tak od poloviny 90. let redefinoval lidskou komunikaci (Vliv nových technologií a inovací na rozvoj vzdělávání dospělých, 2014) a rozhodně nezůstalo pouze u ní. Dnešní možnosti zpřístupňují i těm nejodlehlejším koutům světa nejčerstvější informace jakéhokoli charakteru. Jediným omezením se stává hardware a přístup k internetu – prvky, které se v západním světě staly takovou samozřejmostí, že si jejich absenci někteří jen stěží dokážou představit. Přesto se otázka skutečného dopadu technologií na vzdělávání nejeví natolik jasná.

Podíváme-li se na kterýkoli stupeň školské soustavy, dospějeme k přesvědčení, že ač technologie postupují mílovými kroky kupředu, jejich implementace stále pokulhává. Budu-li čerpat ze svých zkušeností, nepřijde mi, že by měly počítače či v té doby již poměrně rozšířený internet alespoň signifikantní dopad na základní vzdělávání. Pokrok jsem v tomto ohledu zaznamenal až střední škole. Její technické zaměření již vyžadovalo pravidelnou práci s počítačem, nicméně důvody, proč zde ICT hrálo roli, byly snaha o zviditelnění se na vzdělávacím trhu a poskytování studentských licencí vývojářskou firmou.

O zlomu lze hovořit až na vysoké škole, kde většina administrativy (od podání přihlášky po vkládání bakalářské práce) vyžaduje přístup a aktivní užívání internetu. Poprvé se tak dostáváme do blízkosti nutné ICT gramotnosti. Ta může být definována například jako schopnost používat digitální technologie, komunikační nástroje a sítě k přístupu, správě, integraci, evaluaci a k tvorbě informací prospěšných pro společnost založenou na znalostech (přeloženo z The International ICT Literacy Panel in Ivanković, Špiranec, & Miljko, 2013).

Jak je z definice vidno informační gramotnost vyžaduje poměrně rozsáhlé schopnosti. Nicméně přesuneme-li pozornost zpět ke studiu na vysoké škol, konkrétněji ke studiu Pedagogiky na Masarykově univerzitě, nabudeme dojmu, že zmíněné kompetence jsou jen ve velmi malé míře vyžadovány. Zpočátku studia se každý student, chce-li efektivně fungovat, musí seznámit s Informačním systémem. Ač jej přes drobné nedostatky hodnotím velmi pozitivně, za dobu svého univerzitního působení jsem nezaznamenal jedinou kladnou zmínku o tomto systému, zato negativ a hororových příběhů jsem slyšel nespočet. Možná tuto samozřejmost nemají studenti s čím porovnat, a proto chválou šetří, nicméně ze stížností je zřetelný jeden fakt – neumí se systémem pracovat. Objevují se výroky, že je příliš složitý a tak je jeho využívání omezeno na nejmenší možnou míru.

Druhým milníkem, který většina zvládá o poznání lépe, je práce v textovém procesoru. Ti, kteří již Microsoft Word (v rámci Office 365 dostupný všem studentům MU zdarma), OpenOffice.org Writer, Wordpad či jejich příbuzné TextEdit, Pages (Mac) a Spreadsheet, Usability (Linux) někdy využili, pravděpodobně nebudou mít při psaní seminárních prací problém (alespoň co do technické stránky, bohužel programy to stále nenapíšou sami). Zde se projevuje spíše pečlivost každého studenta, nežli schopnosti zacházet se softwarem, poněvadž při psaní práce jde především o tvořivost.

Posledním nutným bodem využívání ICT při studiu je vyhledávání informací. Pravděpodobně každý student tak musí činit. Rozdíl je však v tom, jaké prostředky využívá či je nucen využívat. Primární zdroje, k nimž vede cesta nejčastěji skrz portály elektronických zdrojů (ezdroje.muni.cz, jstor.org) či knihovnické katalogy (aleph.muni.cz), jsou, co se kvality informací týče, nejlepší volbou, nicméně jsou-li studenti nuceni rychle zjistit určitou informaci (což se při tzv. studentském životním stylu děje neustále), zcela jistě s hledáním nezačnou na výše zmíněných místech. Internetové vyhledávače (Google, Bing) nabízejí výsledky, které jsou nejen rychleji zpracovatelné, ale často přes různou korektnost naplňují nároky. Není-li v zájmu studenta, aby se zaměřoval zejména na primární zdroje, ať má důvod jakýkoli, z velké části si jeho studium vystačí bez toho, aby musel navštívit knihovnu či využít portály elektronických zdrojů.

Tuto poměrně nebezpečnou praxi omezují pouze předměty, v nichž je nutno vypracovávat nejrůznější úkoly. Zde si již student zjednodušeně nevystačí s materiály z minulých let. Při práci na projektech či esejích je nucen k osvojování potřebných dovedností, jakými jsou vyhledávání informací, jejich kritické posouzení, analýza, editace a různé formy publikování. Pokud se tak děje za účasti výpočetní techniky, což je v dnešní době vesměs samozřejmé, jedná se o rozvoj ICT gramotnosti. Z toho tedy plyne, že více různorodých úkolů by mělo vést k nabytí ICT gramotnosti. V některých případech může jistě jít o začarovaný kruh. Opakování nevhodných postupů vede k jejich fixaci, což rozhodně nepřináší zisk. Nicméně právě snaha o zefektivnění motivuje k revizi dosavadních zkušeností, což ve sféře, kde se pokrok jen stěží zastaví, je velmi příhodné.

Nutnost rozvíjet ICT gramotnost neshledávám pouze v kontextu svého studia. Například Anderson (in Zounek, 2009) analýzami správ mezinárodních projektu cílil na klíčové dovednosti. Vedle nezpochybnitelných oblastí jakými jsou: komunikace, kreativita, spolupráce a kritické myšlení, má své místo právě ICT gramotnost.

Tak či onak nejde jen teoretický koncept zakotvený v potřebě zaměstnavatelů. Podobně ani z praktického hlediska dobrá úroveň nepřináší pouze efektivní vyhledávání, psaní v textovém procesoru nebo účinnou správu Informačního systému. ICT poskytuje celou řadu možností, jakými je možné studium zefektivnit. Na některé oblasti se tak podívám v druhé části.

Zdroje

Books Will Soon Be Obsolete in the Schools. (2012). Quote Investigator. Retrieved from: http://quoteinvestigator.com/2012/02/15/books-obsolete/

Brdička, B. (2003). Role internetu ve vzdělávání: studijní materiál pro učitele snažící se uplatnit moderní technologie ve výuce. (p. 122). Kladno: Aisis.

Ivanković, A., Špiranec, S., & Miljko, D. (2013). ICT Literacy among the Students of the Faculty of Philosophy, University of Mostar. Procedia – Social and Behavioral Sciences, vol. 93, pp. 684-688.

technology. (n.d.).: Dictionary.com Unabridged. (2015). Dictionary.com website. Retrieved from: http://dictionary.reference.com/browse/technology

Vliv nových technologií a inovací na rozvoj vzdělávání dospělých. (2014). Česká Andragogická Společnost. Retrieved from: http://www.andragogika.info/blog/vliv-novych-technologii-a-inovaci-na-rozvoj-vzdelavani-dospelych

Zounek, J. (2009). E-learning – jedna z podob učení v moderní společnosti. (Vyd. 1., p. 161). Brno: Masarykova univerzita.