Metafora na každém kroku – dokonce i tam, kde si to neuvědomujeme

Co se vám vybaví, když se vás zeptám na metaforu? Možná definice osvojená ve škole, která říká, že se jedná o přenesené pojmenování na základě vnější podobnosti. Nebo si možná vzpomenete na zdlouhavé rozbory básní, kde metafora byla v každém druhém verši. Pokud to tedy nebyla metonymie.

Na křídlech můry noci dary nosí,
a červánků než zmizí vlečka dlouhá,
má slzu oko, leknín kapku rosy.
(Vrchlický, 1880)

Pojem metafory ovšem již po dlouhou dobu zaujímá své místo nejen v učebnicích literatury, ale také ve vědeckých pracích kognitivní vědy, která posouvá perspektivu metafory do oblastí celého našeho pojetí světa. Například Lakoff a Johnson již v 80. letech prezentovali své poznatky o tom, že „metafora prostupuje celý náš každodenní život, a to nejenom v jazyce, nýbrž i v myšlení a činnosti“ (Lakoff & Johnson, 2002, s. 15) a pomáhá nám porozumět těžko uchopitelným (např. abstraktním) pojmům. A tak je přirozené, že se metafory pomalu dostávají do výzkumů také v oblasti pedagogiky.

V prvním čísle letošního ročníku časopisu Studia paedagogica vyšel k tomuto tématu článek Tacitní znalosti v metaforách studentky učitelství od dvojice autorů Jan Nehyba – Petr Svojanovský. V něm se prostřednictvím metafor zaměřují na problematiku tacitních (neuvědomovaných) znalostí u praktikující studentky. Nejde jim ovšem o to, jaké mají studenti tacitní znalosti nebo jak je lze zexplicitnit – kladou důraz na samotný projev obsahující metafory a na to, jakými způsoby se v něm projevuje přítomnost tacitní znalosti (viz výzkumná otázka, s. 65: Jakým způsobem se tacitní znalosti projevují v metaforách?).

Jejich výsledky korespondují s vymezením tacitních znalostí prostřednictvím dvou kritérií – vysoké obtížnosti artikulovatelnosti a nízké míry uvědomovanosti – nicméně k podrobnějším datům vás odkážu na samotný článek.

Proč vám však tenhle výzkum tady tak obsáhle prezentuji? Protože je podle mého názoru velmi podnětný a ukazuje nové možnosti pohledu na učitelskou praxi. Velkým přínosem je již to, že se autoři zabývají tacitními znalostmi, přestože z výzkumného hlediska se takovým tématům mnoho vědců brání, neboť – jak sami autoři uvádějí – „koncept tacitních znalostí mnohdy vyvolává rozpačité reakce vyplývající především ze skepse ke zkoumání něčeho, co je pro nás ze své podstaty skryté“ (s. 59). Tak dochází k častému obcházení této problematiky, ačkoli se jedná o velmi významné téma, protože právě tacitní znalosti (a také vtělené metafory – viz například metafora směrovosti v textu s. 77-79) evidentně dokážou výrazným způsobem ovlivňovat chod celé výuky, resp. celého pedagogického procesu (srov. s. 26 či pozn. č. 8 na s. 63). Dovolila bych si zde dokonce tvrdit, že mohou nejen ovlivňovat naše jednání, ale v podstatě vytváří celý náš (mentální) svět a jeho chápání – a to právě na „nevědomé“ úrovni. Z toho důvodu  nelze přirozeně spoléhat na explicitní předávání poznatků, a to ani kdyby zexplicitnění bylo jednoduchou záležitostí, což není.

A právě proto vidím souhlasně s autory hlavní přínos dané práce v nalezené možnosti, že „abychom mohli s tacitními znalostmi pracovat, není třeba je explikovat” (s. 80). Obavy, že možná zklamou čtenáře, kteří očekávali vyjasnění záhadných sfér naší mysli (tamtéž), se tak v mém případě rozhodně nenaplnily. Naopak velmi oceňuji přístup uvedených autorů, kteří v důsledcích svých zjištění diskutují možnost, že:

„Výzkum tacitních znalostí by pak bylo možné orientovat spíše než na odhalování tacitních znalostí např. na snahu zjišťovat, jaké metafory nejvíce ovlivňují myšlení, rozhodování a jednání studentů učitelství nebo zkušených učitelů při výuce” a následně „usilovat o jejich záměrné ovlivňování prostřednictvím adekvátních nástrojů” (tamtéž).

Celá práce má proto potenciál posunout možnosti práce se studenty učitelství a směřování pedagogiky vůbec.

Takže pokud vás tematika tacitních znalostí a metafor zajímá, neváhejte a článek si rozhodně přečtěte. A pokud se ptáte, jaké že jsou to ty adekvátní nástroje pro ovlivňování, zmíněné v předchozím odstavci, myslím, že vás vzhledem k danému tématu nezklamu. Jsou to – světe, div se – metafory!  Já vám už v titulku říkala, že jsou všude…

Pozn. redakce: A pokud si kladete otázku, jakou metodou byly metafory zjišťovány, nebojte se, v odkazu naleznete článek, který se této metodě věnuje. Metoda se nazývá “Čistý jazyk” a jedná se o velmi specifickou novinku na území ČR! Článek dostupný zde: https://pedagogika-brno.cz/cisty-jazyk-aneb-chci-mit-jen-jednu-myslenku/