Nová publikace: Mezigenerační učení. Teorie, výzkum, praxe.

Z dílny Ústavu pedagogických věd se teď můžete setkat s mnoha novými odbornými knihami. Jednou z novinek je publikace Mezigenerační učení: Teorie, výzkum, praxe. Autory publikace jsou Milada Rabušicová, Karla Brücknerová, Lenka Kamanová, Petr Novotný, Kateřina Pevná a Zuzana Vařejková.

A o čem se můžete v nové knize dočíst? To vám hned prozradíme!

Zajímá vás, proč je téma mezigeneračního učení aktuální? Jak souvisí s informálním učením? Případně jak mezigenerační učení vypadá v prostředí školy, ve volném čase, nebo na pracovišti? To vše a ještě více publikace odkrývá prostřednictvím smíšeného výzkumného designu. Odpovídá také na otázky, kdo jsou aktéři mezigeneračního učení, jak aktéři vnímají situace učení, nebo jaká opatření jsou používána k podpoře mezigeneračního učení.

V kapitole věnované výzkumu mezigeneračního učení v prostředí školy se také můžete blíže seznámit s tím, jak se učitelé z rozdílných generací od sebe učí, nebo co je obsahem tohoto učení. Zajímavé jsou však i poznatky týkající se toho, jak spolu učitelé při mezigeneračním učení interagují; nebo konkrétních příkladů podpory mezigeneračního učení na jednotlivých školách.

Pokud vás zajímá prostředí pracoviště, dočtete se o mezigeneračním učení ve dvou typech firem – ve velkém výrobním podniku, a rodinných firmách. Autoři se zde zaměřili na otázky spojené s okolnostmi, které vedou velké podniky k podpoře mezigeneračního učení, jaké příležitosti mají pracovníci k učení (zaučování, interní školení…), nebo jak se dělí starší pracovníci z hlediska předávání znalostí mladším kolegům. V případě rodinných firem se pak autoři věnují učebním interakcím, a samozřejmě také obsahům mezigeneračního učení.

Z hlediska prostředí komunit si autoři vybrali dva typy komunitního uspořádání – mezigenerační programy a volnočasové komunity. Mezigenerační programy autoři představují skrze tři tematická zaměření – sociálně podpůrné, vzdělávací a kulturní. A nejenže představují zacílení kurzů a jejich obsahy, ale také představují typologii “edukátorů” a účastníků kurzů. Výzkum u volnočasových komunit je pak specifický z hlediska motivace účastníků kurzů, a celkově to, jak reflektují setkávání různých generací v rámci těchto aktivit.

V publikaci také nechybí ani porovnání mezigeneračního učení napříč prostředími a obsáhlá diskuze výsledků výzkumu. Doporučuji také přečíst si závěr publikace.  Zde se autoři vyjadřují k důležitým otázkám – například v čem je mezigenerační učení specifické, zda se děje přirozeně, či jak ho lze podpořit.