Postátnicová kocovina II – Státnicové otázky
V předcházejícím příspěvku jsem se zabýval obhajobou závěrečné práce. V tomto příspěvku navážu druhou částí státnic a tou je zodpovídání vylosovaných otázek. Mohlo by se zdát, že není moc o čem psát – buď umím, nebo ne. To by byl ovšem příliš zjednodušující pohled. Pojmy “umím” a “neumím” jsou pouze krajními póly, přičemž většina studentů se pohybuje někde mezi. Navíc “umět” ještě neznamená “říct”, či “prodat”. Právě na tento “prodej” bych se soustředil v následujících řádcích.
Opět dám k dobru na začátek několik statistických údajů z našich obhajob státnicových otázek. U naší komise zodpovídalo své otázky celkem 12 studentů, jejichž průměrný výsledek odpovídá hodnotě 2,10. Přepočteno na konkrétní hodnocení to znamená stupeň C – dobře. To je poměrně slušný výsledek. Jak jistě víte, losujete si u státnic otázky ze tří okruhů, a tak jsem se podíval podrobněji na každý z nich. Výsledky jsou vzácně vyrovnané: I. Teoretické základy pedagogických věd, průměr 2,00, stupeň C – dobře; II. Výchovně vzdělávací procesy, průměr 2,16, stupeň C; III. Metodologie pedagogických věd, průměr 2,13, stupeň C. Dalo by se říci, že průměrně jsou obhajoby otázek průměrné. 🙂 Pojďme se zaměřit na to, v čem se liší obhajoby těch (nej)lepších od těch (nej)slabších.
Jak se to má s kvalitou vypracovaných otázek, které se volně povalují na internetu, o tom už jsem se rozepsal dříve. Kvalitní obhajoby se vyznačují zejména širší zdrojovou základnou, než jsou právě vypracované otázky, či podklady k příslušnému předmětu. Studenti, kteří mají lidově řečeno načteno, jsou si nejen jistější svými odpověďmi, oni jsou zároveň schopni své odpovědi dávat do souvislostí.
Tím se dostávám k dalšímu rozdílu mezi kvalitními obhajobami a těmi ostatními: u těch prvních mají odpovědi jasnou strukturu. Jinými slovy student v rámci své otázky odněkud někam směřuje a je si svým směrem jist. Kromě znalosti tématu napomáhají struktuře odpovědi také kvalitně zpracované přípravy – drtivá většina státnicových otázek je formulována takovým způsobem, že již jakousi strukturu odpovědi nabízí, a bylo by moudré se této struktury držet. Zatímco širokou zdrojovou základnu už nestihnete načíst v průběhu učení se na státnice, strukturu odpovědi trénovat můžete již doma, když si otázky opakujete.
Na našich televizních kanálech jsou poslední dobou populární pořady o vaření. V rámci Babicovy terminologie si prosím mňamku – vaření z vody – nechte na jindy. Je lépe říci, že některou část otázky nevíte, než se zaplétat do stále hustější sítě nových a odvážných pedagogických koncepcí. Nejenom, že si ubíráte čas na ty části otázky, které znáte, ale hlavně můžete u komise vzbudit dojem nedůvěryhodného zdroje, což by byla velká škoda. Nevím, jestli to platí v životě, ale u státnic rozhodně platí, že s upřímností nejdál dojdeš. Nemějte obavu, že by vás jedna drobná neznalost stála dobré hodnocení.
Nakonec jsem si schoval jednu podpultovou radu. Až když se vám stane, že selhává zdrojová základna, struktura se vám hroutí a s upřímností byste sice došli nejdál, ale bez úspěšně složené zkoušky, nastupuje na scénu starý dobrý selský rozum. Žádnou velkou bitvu s ním nevyhrajete, každopádně s jeho správným užitím můžete předejít porážce, či dokonce kapitulaci. Může to zkrátka dopadnout dobře (C). Byl bych velmi rád, kdyby se vám díky mým řádkům vedlo spíše velmi dobře (B), či dokonce výborně (A).
(Poznámka redakce: Článek navazuje na dříve publikovaný Postátnicová kocovina I. – Závěrečné práce)