Rozhovor: O kvalifikaci vyučujících v Nizozemí

O kvalifikaci a pedagogickém vzdělání vysokoškolských učitelů v Holandsku jsem se bavil na svém studijním pobytu v Nizozemí. Podařilo se mi domluvit schůzku s vedoucím oddělení, které má na starost podporu vzdělání a certifikaci nových učitelů na univerzitě v Groningenu. Co je vedlo k zavedení standardu, čím procházejí nováčci, aby obstáli před studenty, a jak jsem měl možnost osobně takovou výuku zažít, se dočtete dále. 

Původně to měl být článek, ve kterém shrnu zážitky a zkušenosti, které mi studium v zahraničí přineslo. Protože se ale 19. listopadu zúčastním setkání se zájemci o studijní pobyt v rámci programu Erasmus+, kde budu mít na toto téma prezentaci, rozhodl jsem se svoje vyprávění zúžit. (Setkání se koná od 11:30 do 14:00 v učebně ACORu – Budova L, Veveří 26, 3. patro.)

Jednou z mých motivací vycestovat bylo poznání cizího vzdělávacího systému na vlastní kůži. Uvědomoval jsem si však, že moje osobní zkušenost z pouhých pár kurzů mi ukáže jen střípek z mozaiky, a proto jsem zkontaktoval oddělení Vzdělávací podpory a inovací (Educational Support and Innovation, ESI), který se zkvalitňování výuky a podpoře vyučujících na University of Groningen věnuje. To spadá pod Centrum informačních technologií (CIT). A přímo s vedoucím ESI, Jaapem Mulderem, jsem o vzdělávání učitelů na univerzitě v Groningenu udělal rozhovor.

Daniel Přikryl: Před rozhovorem jsem se Vás ptal, jak probíhá vzdělávání učitelů zde na univerzitě. V odpovědi jste zmínil koncepci UTQ – Kvalifikace univerzitních učitelů. Můžete stručně popsat, o co vlastně jde?

Jaap Mulder: UTQ je soubor didaktických kompetencí, které se univerzity v Nizozemí a některé v Belgii, rozhodly požadovat po svých přednášejících. Je přijat na většině výzkumných univerzit u nás a všichni noví vyučující musí prokázat, že splňují tyto kompetence. 

D.P.: Jak toto prokazování v praxi probíhá? Předvedou například příkladovou přednášku?

J.M.: Ty jsou samozřejmě, spolu s náslechy, také mezi podmínkami, ale je to mnohem komplexnější záležitost. Aby vyučující získal certifikaci, musí prokázat, že je schopen vykonávat všechny složky pedagogické činnosti. Při udělování certifikace ještě oddělujeme podmínky pro začínající učitele s menší než pětiletou praxí a těmi zkušenými nad 5 let praxe. 

Dám příklad začínajícího učitele. Jeho úkolem je vytvořit portfolio až tří předmětů, které bude vyučovat. Pod dohledem supervizora vytváří plány těchto předmětů od začátku do konce, včetně evaluace. Všichni zároveň musí navštívit sérii výukových kurzů, kde se učí dalším kompetencím. Například i tomu, jaké použít testování a jak ho vhodně vytvořit. V průběhu vytváření portfolia je samozřejmě vede supervizor. Poté se jím vytvořené portfolio předmětů předloží komisi pro udělování certifikace. Pokud by nebylo nesplňovalo některá kritéria, vrátí se učiteli k přepracování či vylepšení. Pokud odpovídá podmínkám, je udělen certifikát. 

D.P.: To zní jako mnoho samostatné práce, která může být pro odborníky bez pedagogických zkušeností celkem obtížná.

J.M.: Máme vypracovaný manuál, ve kterém jsou přesně rozepsány kroky a jednotlivé části, na které se vyučující má zaměřit. V podstatě v průběhu certifikace má úkoly, jejichž splnění by mělo zajistit úspěch při finálním vyhodnocení. Už při vytváření obsahu kurzu klademe otázky jako “co tento kurz přinese studentům?” nebo “jak obsah tohoto kurzu zapadá do celkového kurikula daného oboru?.” Vedeme tím učitele k tomu, aby se sami zamýšleli nad tím, co a jak budou učit, aby to mělo jednak smysl, a jednak spojitost s ostatními předměty. 

D.P.: Jak je to s těmi, kteří již učí víc jak pět let? Ti již kurz mají vytvořený, stačí ho tedy jen předložit komisi?

J.M.: Samozřejmě že zkušení vyučující nemusí tvořit svoje portfolio znovu, protože již zpravidla mají předměty, které vyučují. Ale chceme po nich, aby jejich portfolio prošlo stejně kritickým procesem, jako u těch nových, protože tím budou vedeni k tomu svoje kurzy vylepšit. Namísto úkolů musí napsat reflektivní zhodnocení své výuky. Mají samozřejmě opět podporu supervizora. Zároveň je jim někdy doporučeno absolvovat některý z našich kurzů, zaměřených na konkrétní didaktické dovednosti. 

D.P.: Nabízíte nějakou podporu i jiným, než těm, kteří právě procházejí UTQ certifikací?

J.M.: Samozřejmě, na našem oddělení máme širokou nabídku vzdělávacích kurzů, máte je myslím v brožuře před sebou, a také na našem webu. Ale zároveň pokud nám například napíše katedra přírodních věd, že potřebují specifický kurz pro PhD. studenty s konkrétním zaměřením, tak jsme schopni jim ho připravit. 

Také učíme, jak rozložit studijní náročnost během celého výukového bloku, abychom předešli nárazovému učení, které nepřináší uspokojivé výsledky. Když bych to nakreslil jako obrázek, tak tady máte úsilí studentů během výuky (kreslí rovnou čáru, pozn. autora),  a pak před zkouškou to má velký vrchol. Takže učíme, aby učitelé pomocí průběžných úkolů, praxí a testů zvyšovali úsilí studentů už v průběhu, takže to vytvoří několik vrcholů toho úsilí, a zmenší to nápor ve zkouškovém období. 

D.P.: V tomto Vám musím dát za pravdu, protože mám aktuální osobní zkušenost s předmětem, který byl nejspíš připraven přesně podle UTQ. Jmenoval se Social Networks a během něj jsme museli každý týden spolu s přednáškami absolvovat praktika s testy a skupinovou práci. Bylo to sice mnoho práce, ale měl jsem pocit, že jsem se toho naučil opravdu mnoho i prakticky udělat. A závěrečná zkouška, ke které jsme si měli přinést doporučené knihy z kurzu, byla zaměřená na hlavně na použití znalostí z předmětu.

J.M.: No vidíte, to mě těší. Tak by to mělo být. 

D.P.: Mnohokrát Vám děkuji za rozhovor.

J.M.: Děkuji za váš zájem. 

Odkaz na historii a shrnutí koncepce UTQ zde.