Jako houba na Sebezkušenostním kurzu – pohled lektora

---

Před několika dny jsme vydali dva články (1. a 2.), které popisují zážitky účastníka Sebezkušenostního kurzu zážitkové pedagogiky (pokud chcete kontext, doporučuji přečíst). Teď vás čeká několik slov o mých zážitcích z tohoto kurzu, který jsme realizovali jako studenti Zkušenostně reflektivního učení na FF MU.

Kurz trval 5 dní, ale mé zážitky se týkají pouze některých chvil, které zde popisuji pod nadpisy. Tyto chvíle však spojuje jedna věc a tou je pohled na skupinu účastníků skrze to, jakou má energii. Jak je živá, motivovaná, nadšená, jak moc se jí do něčeho chce. Energie skupiny z mého pohledu symbolizuje motivovanost skupiny a přijde mi důležitá, protože ovlivňuje to, jak účastníci přijmou od lektorů nabízené aktivity.

Nalití energie

Někdy se říká, že první den lektoři do účastníků musí nalít dvakrát tolik energie než ve dnech následujících. A kdybych se zaměřil na náš kurz, v prvních dnech jsme do účastníků nalili energie minimálně trojnásobek.

Naši účastníci byli v roli badatelů hledající dávno ztracené tajemství. A ono nalití energie spočívalo v nadšení, které jsme vkládali do našeho kontaktu s nimi. Jednalo se o úsměvy, vtipy, smích, povídání si a celkové příjemné naladění, které od nás lektorů přicházelo.

Sám za sebe mohu říct, že se nejednalo o žádný herecký výkon, ale o vybouření energie, která ve mne vznikala těšením se na ně a kontaktem s nimi. A tak jsem se smál, vtipkoval, povídal si, běhal kolem nich a ve všem je povzbuzoval.

A badatelé nasávali. Nasávali energii jako houba na tabuli v kaluži pod umyvadlem. Nasávali až to vypadalo, že prasknou. Nasávali, až jsem měl chvílemi pocit, že ve mě už nic nezbude.

A co se stalo ve chvíli, kdy už jsem nemohl dávat víc?

Energie z nich jen vyzařovala. Byla v tom, že badatelé byli nadšení, bavilo je být spolu a vrhali se zcela bez váhání do všeho, co jsme jim přichystali po celý zbytek kurzu. Vypadalo to, jako by se houba ždímala a nikdy nemohla vyždímat. Co viděli, to chtěli, kde byli, tam si spolu povídali, co udělali, z toho měli radost.

Jinými slovy – když jste k nim přišli, už jste nechtěli odejít. Podobně jako oni nechtěli odejít na konci kurzu domů.

Táborový oheň

Možná právě díky množství nalité energie hned první večer při tvorbě pravidel skupiny v badatelích začalo bublat jedno neutuchající přání. Jestli si mohou po programu rozdělat oheň.

Slíbil jsem jim, že se poptám ostatních lektorů, a chvíli poté byl již oheň na světě. A když k němu člověk přišel, měl pocit, že jestli je oheň horký a vyzařuje teplo, tak potom okolo ohně seděla více než dvacetičlenná pec, která zářila jako slunce a štěbetala jako křoví na jaře. Poté, co jsem k nim přišel já, byl to pocit, že je zde tolik energie, že když mezi ně rozleju vodu, nevypaří se, ale přímo se rozloží na vodík a kyslík.

Při táboráku pak probíhalo úžasné neformální povídání a zábava. Nechyběl zpěv s kytarou a společné sladění, kde byla krásná atmosféra. Byl zde také prostor pro dopovídání toho, co se za celý den nestihlo.

A oheň takhle hořel každý večer.

Jaro, léto

Od ohně se přesuňme k úternímu odpoledni. Když jsme v úterý odpoledne pořádali aktivitu, která trvala dva roky, stala se jedna velká nepříjemnost. Při běhání do kopce a z kopce badatelům měla hrát elektrická bedýnka neboli reprák. Jenže co se nestalo, reprák škytnul a hrál jen šeptem. Takže po začátku běhu měli orgie z hudby pouze ti, kteří zůstali v base campu, což byla víceméně šestina lidí.

A tak jsme museli improvizovat.

Kolega Měnič běhal do kopce a z kopce a naváděl badatele ke svižnému pohybu, kolega Rigida svým stabilním klidem udržoval naději, že se jednou vše vrátí zase do známých kolejí, a lektorský tým s výzkumnicí Karlou v base campu povzbuzovali badatele k hledání tajemství.

A já jsem se s minifonem (malý megafon), obřím sombrérem a kouzelnou holí zaseknul v půli kopce, kde jsem začal rodeo. Vzhledem k tomu, že reprák už ke mě nedoléhal, udělal jsem ze sebe rádio. A koloběh nalévání energie začal nanovo. Vřískal jsem, zpíval, vyprávěl, komentoval, hrozil a povzbuzoval na celý kopec, až minifon začal sám hrozit onemocněním a můj hlas raději rovnou onemocněl. Ničeho jsem nedbal, přeladil na jinou polohu hlasu, a pokračoval dál v tvorbě atmosféry a života ve vysokých horách.

A tak jsem si pro svůj zápal, vykřičená moudra a zjev vysloužil od badatelů jméno Gandalf, které jsem stvrdil hned v první a poslední generální pauze po slezení do base campu.

Chtěl jsem odstartovat další rok a proto Gandalfovo “You shall not pass” mi přišlo jako nejlepší výzva a provokace pro další hon. Nicméně jsem nepočítal s tím, že se vžiji do své role tak, že udělám něco podobného tomu, jako když Gandalf v Morii přerazil můstek Khazad-dûm, aby Balrog nemohl projít.

Před očima všech badatelů jsem tak svoji kouzelnou hůl z bytelného klacku přerazil o zem a pak už jen slyšel smích a koukal na dvě poloviny dřeva. Nečekal jsem, že hůl zlomím, i když je v pozici kolmo k zemi.

A další rok mohl začít. Badatelé se rozeběhli hledat a sbírat poztrácená tajemství a já s nimi, hledat novou hůl. Po jejím nalezení mé rodeo začalo nanovo a vlévání energie do žil všem kolemjdoucím pro mne byl jediný smysl mé existence.

Přehazovaná

Od úterý se posuňme ke středě ráno, kdy jsme před spíše mluvícím dopolednem potřebovali badatele rozhýbat.

A tak jsme vyzkoušeli jejich konkurenceschopnost konkrétně na tom, jak efektivně dokážou ze svého pole přeházet míčky na pole druhé poloviny, když se protějšek snaží o totéž.

Bohužel se někde stala menší chybička a pravidla hry byla až v průběhu akce dozjišťována úzkostnými badatelskými dotazy. A během odpovídání jsme sami zjišťovali, že v pravidlech máme trošku mezeru, kterou unikají balónky tam kam by neměly. S opakujícími se dotazy, pokusy badatelů o vlastní rozlousknutí pravidel a jejich některými trošku otrávenými obličeji ve mě začínala narůstat tíseň a obava z toho, jestli si tím nerozhodíme celou skupinu. A jak hra pokračovala a my neměli jednoznačné řešení pro pravidla, má tíseň rostla a rostla.

Tak jsme se na poslední kolo aktivity přidali i my přítomní lektoři, aby si na nás badatelé mohli vybít zlost, tedy pokud by nějakou měli. Aby, pokud jsme do houby nalili něco negativního, byla možnost to z té houby vymáčknout zase zpět.

Check

Aktivita skončila a my se v kroužku pobavili o potřebách badatelů, o jejich vnímání dosavadního průběhu kurzu. Také o tom, jestli existuje něco, co bychom my lektoři mohli zlepšit.

Jak se ukázalo, předchozí aktivita zas tak špatná nebyla a otrávené obličeje pouze vypadaly otráveně a to proto, že bylo ráno a rozšířila se epidemie rýmy.

A tak z houby nebylo co mačkat a my jsme v klidu šli dál v mluvící aktivitě až do zdárného konce.

Galavečer

Středeční večer se nesl v duchu Galavečeru s Reyem Korantengem, který se ukázal být tak vtipný, podobně jako pořad, který uváděl, že málokoho nebolelo bříško od smíchu. A všichni jsme koukali s rozzářenýma očima, koutky od ucha k uchu.

Problémem se zčista jasna ukázalo to, jak sladit atmosféru skupiny s aktivitou na uzavření dne. S tvořivou aktivitou. Naštěstí chvíle volného času po Galavečeru a nápad nechat hrát nějakou dobu před samotnou aktivitou klidnou relaxační hudbu byl dobrý. Skupina se postupně utišila, uklidnila a byla připravena na uzavření dne.

Místnost ticha

Ve čtvrtek jsme se vzbudili a postupně proplouvali v pořádku celým dnem. Jednou zajímavou událostí však pro mě byla Místnost ticha.

Stala se tak, že jsme měli celé odpoledne na to, abychom badatele vzájemně naladili na sebe, uklidnili je a ponořili do společného hloubání. A během tohoto odpoledne asi někde něco zkratovalo, protože se skupina zdála být stále poměrně veselou a vůbec nejevila známky hlubokého přemýšlení. A tak jedna z lektorek vymyslela Místnost ticha.

Místnost to byla obyčejná, čtyři stěny, jeden strop, jedna podlaha, znáte to. Ale výzvou bylo to, zdali v ní badatelé dokážou být potichu.

A protože skupina byla taková, že se jí chtělo do všeho a rozhodně nehodlala ztrácet čas přemýšlením nad tím, jestli se jim chce či jestli to má pro ně smysl, postupně se všichni uklidnili. A zmlkli. A to byla ta chvíle, která opět znamenala dobrou práci s atmosférou a nenásilné přeladění skupiny na trochu jiný stav.

Díky tomu pak naši badatelé, protože nepřemýšleli nad tím, jestli chtějí přemýšlet, začali přemýšlet, hloubat a všelijak se nořit do svých duší a tím se i připravovat na večer.

Pospolitost a uzavírání

Večer následně přinesl mnoho zajímavostí, avšak proběhl zdárně, s úspěšným objevením tajemství. Jeho ukončení se neslo v duchu silné sounáležitosti a pospolitosti. Z houby jakoby energie už nestříkala ven, ale přelévala se v ní ze strany na stranu. Od badatele k badateli.

Pátkem se pak kurz uzavíral, energie směřovala ke slovům v reflexi a k hmotným výstupům, jako jsou dopisy sobě samému, či vzkazy ostatním. Nejeden badatel, postupně se proměňující na normálního člověka, chtěl zde zůstat.

Pro mne bylo až smutné slyšet slova o tom, že by si to zde prodloužili a že se jim nechce domů. Vzpomínal jsem, jak jsem já sám nechtěl před třemi roky domů, hltal každou poslední vteřinu kurzu a byl smutný, že už to končí. Ovšem co se dá dělat. Pozitivní je, že když něco končí, tak něco začíná. A často si můžeme vybrat, co začne.

Můj pomyslný kruh se tímto uzavřel. Když jsem se před třemi lety rozhodl věnovat zážitkové pedagogice, bylo to právě díky tomuto kurzu. Byl jsem tak nadšený, že jsem se do toho vrhnul po hlavě. Ihned nastoupil na roční organizátorský kurz Hnutí Brontosaurus a po něm nastoupil na Zkušenostně reflektivní učení. To nyní ukončuji a svůj lektorský začátek ukončuji kurzem, díky kterému jsem začal.  A cítím, že se mi otevírá další z mnoha úseků dlouhé lektorské cesty. Tak směle dál!

Pozn. redakce:

Sebezkušenostní kurz byl realizován studenty Zkušenostně reflektivního učení v posledním semestru. Přihlašování ke studiu probíhá do 30. dubna 2017, více informací na http://www.acor.cz/.

První díl článku pohledem účastníka můžete najít na této adrese https://pedagogika-brno.cz/denik-ucastnika-sebezkusenostniho-kurzu-zazitkove-pedagogiky-cast-prvni/.

Druhý díl článku pohledem účastníka můžete najít na této adrese https://pedagogika-brno.cz/denik-ucastnika-sebezkusenostniho-kurzu-zazitkove-pedagogiky-cast-druha/.